Pohádka

Byla jednou jedna dušička a ta se chystala na svět, protože se v nebi měla nádherně, viděla vyspělé duše, které   denně obdivovala , rozhodla se, že půjde na svět  pro spoustu zkoušek, aby mohla dosáhnout výše těchto vyspělých duší.

Našla si rodiče, kteří už děti nechtěli, měli již tři, ale přece jen to zkusila. Podařilo se a rodiče se rozhodovali, zda si dítě nechat nebo ne. Dušička věděla, že i když si ji nenechají a maminka půjde k doktorovi požádat o pomoc, bude to pro ni hodně důležité a že ji to posune  k jejímu vytouženému cíli  i když jen kousek.

Nakonec si rodiče dítko nechali a mohla se dušička narodit jako holčička. To bylo v plánu, protože holčičky mají dar dávat život dětem a to je přece nádherné nosit  jiné duše 9 měsíců pod srdíčkem.

Rodina byla přesně podle představ dušičky, která moc chtěla pokročit a tak  zakusila dost  drsné dětství. To už holčička na světě vše, co si dušička přála zapomněla a trpěla. Uzavřela se a byla hodně raněná a ublížená. Ale když byla větší, potkala anděla , který si vzal jejího bratra. Anděl ji ukázal jak vše může být jinak a stal se jejím vzorem.

 Tak   se stalo, že všichni staší sourozenci měli děti a  dušička holčičky byla přitahována miminky, které si pamatují. Jenže holčička byla hodně zraněná a tak se muselo něco stát, aby  se trošku rozzpomněla. Třeba na modlitbu, která je tak zázračná.

Tak se stalo, že holčička, teď už slečna zažila  na jednom plese zázrak vyhrála první cenu, druhou cenu a cestou domů se auto nabouralo a slečně hrozilo ochrnutí rukou. Když ležela v nemocnici a vrtzali ji  do hlavy aby ji mhli dát na hlavu závaží, slečna se bezděky modlila. Ale protože byla znechucen tím, jak se doma modlila babička, která na jednu stranu chodila do kostela a na druhou stranu ji dost často lepla i bezdůvodně a nedala ji kkousek lásky o které s bohem hovořila, Slečna se začala modlit k přírodě, světlu. Prosila, aby neochrnula, že za to potom určitě bude  plést, vyšívat, dělat co se  rukama dá dělat. Příroda , moudrost ji vyhověla, protože to byla modlitba od srdce.

 Tak se během léčení slečna setkala s bezmocí, viděla lidi na vozíčku a hodně  to s ní otřáslo. Dušička se radovala, že konečně jsou praskliny v tom  ubliženém těle a konečně bude čas kdy i dušička přijde ke slovu a měla pravdu. Slečna začala hledat odpovědi odkud přicházíme, proč jsme na světě. Také dodržela dohodu – vyšívala, pletla a  hlavně pro dušičky svých bratří a sester. Jejich vztah se také změnil – to už duše komunikovaly spolu a to co prožily těla  bylo minulostí.

Pak se slečna zahleděla do krásně modrých očí. Byl to jeden zájezd z práce. Dušička se zaradovala, protože tuhle duši toužila potkat, byly dohodnuty, že spolu stráví velký kus života.

Těla  se chvíli bránila, ale láska a setkání dvou duší bylo silnější. Pak  už věděly i těla, že chtějí spolu být a zvaly k sobě dítě. Slečna zase  prosila  přírodu, že si přeje holčičku, že ji bude šít krásné šatečky , vytvoří ji krásné dětství, nedovolí aby ji bylo ubliženo jako jejímu tělu.

Prosba byla vyslyšena a tak  první letní den  1987 vyšlo sluníčko na svět. Nádherná holčička, oči modré po tatínkovi. Slečna už se přejmenovala na maminku a  druhá duše na tatínka. Tak mohla princezna vyrůstat s maminkou a tatínkem v domečku v Branticích. Po roce se přihlásila další dušička, která přišla k mamince a tatínkovi. Narodil se chlapec . Jenže ten už přišel s další vytouženou zkouškou. Nebyl zcela zdráv a tak bylo na mamince aby našla správného lékaře, který mu pomůže, na tatínkovi, aby pomohl s princeznou a také mamince, aby spolu našli toho lékaře, který pomůže. Bylo to hodně těžké, vlastně původní plán byl, že by  se dušička vrátila do nebe a maminka s tetínkem  po překonání bolesti by  znovu duši pozvali do svého kruhu. Jenže když moudrá příroda viděla jak silně bojuje maminka  s tatínkem s osudem, dovolili aby přišla nejtěžší zkouška později.

Chlapce nakonec v Praze  moudrá duše uzdravila ,  začal s princeznou chodit do školy a život byl krásný. Hodně s maminkou a tatínkem  malovali, vystřihovali, hráli si, učili se , jezdili na výlety a uměli si říkat jak se mají rádi. Dušičky byly všechny šťastné, protože  těla  jim dovolily mít křídla.

Maminka onemocněla, protože se řídila jen hlavou a dělala co musí a tak se stalo, že imunita ji slábla a slábla. Jedna dušička chtěla zjistit, jak silné je partnerství maminky a tatínka a tak  se snažila navázat   přátelství s tatínkem. Po odmítnutí se  mstila  anonymními telefonáty. Maminka dostala pořádnou lekci, že na světě  nejsou jen dušičky, které nám pomáhají, ale také ty, které zkouší kolik můžou.  Protože se v té době maminka hodně  zamyslela, zdraví ji zlobilo, nechtěla přijít ani o tatínka, šla do sebe a hodně  věcí změnila. Nejprve se odhodlala věnovat sama sobě a přijala lázně, které ji nabídli, tam se opečovávala  a brala vitamíny a doporučené produkty a imunita stoupla. Pak se setkala s jinou duší, která dělala víkendové výlety k dušičkám. Zkusila takový kurz a přišla na to, že   chápe učení duší a začala studovat. Protože ji zemřela kamarádka – no vaším jazykem zemřela, odešla k duším a doma nechala dušičky děťulátka, cítila maminka že to nechápe. Na kurzech se snažila pochopit. Vlastně netušila, že joga ji má připravit na nejtěžší zkoušky. První přišla odchodem tatínka. Odešel a ona sice vystrašená ho provázela dle Tibetské knihy mrtvých.  Jen neuměla přijmout jeho odchod a dlouho dlouho truchlila a nechtěla ho pustit dál. naštěstí Kniha mrtvých ji pomohla! Prvně pocítila  setkání s duší, která opustila tělo. lBylo to krátké, nádherné, hluboké.

Takto maminka zrála až byla připravená na svou nejtěžší zkoušku, která nebyla jen její zkouškou.

Princezna  vyrostla a aniž maminka tušila, připravovalala se na maminčinou nejtěžší zkoušku ,která byla i její zkouška.

 Sluníčko se přestalo smát, začalo se zlobit. Maminka se ptala proč a tak když sluníčko zjistilo, že by mohla maminka pomoci, začala mít dvojí tvář – Maska byla velmi krásná veselá dívčina, ale druhá tvář byla velmi smutná nevyrovnaná zoufalá bytost. Ovládla ji nemoc, která je zákeřná a přepadá nádherné dívky. Bulimie  už se změnila ve velkou obludu, která holčiku ničila.Holčička začala ubližovat i fyzicky, nikdo to nesměl vědět, aby byla zkouška dokončená, protože kdyby se to náhodou dozvěděl třeba brácha, maminka tatínek, jistě by ji pomohli.  Ale  holčička nechtěla pomoci, chtěla dojít až na konec zkoušky. Jen občas zaváhala a tak se svěřila jiným dušičkám, které ale nerozuměly a neuměly najít pomoc a tak se stalo, že  šla na diskotéku, bylo tam veselo, krásně,  jela domů, smály se s holkama a  chystaly se na další veselí. Doma si povídala s tatínkem a veselila se nad tím, jak neumí psát „in“ sms, protože to vypisuje místo aby užíval urychlovací program. Pak  ji napadlo, že  by mohla vyzkoušet nejtěžší zkoušku, Byla s maminkou a tatínkem i bráchou už 16 let  a přišel čas. Tak se stalo že si vzala nějaké léky a  pocítila  jak duše opouští tělo. Bylo už pozdě. Šňůra s tělem byla přerušená a tak se vznášela a zoufale se snažila dostat zpět.  Nepomohl zoufalý pláč, že takhle to nechtěla, měl přijet princ , měl ji zachránit. Zmatek, zoufalství, děs pojal mladou dušičku. Až přišla vesmírná bytost, s láskou ji objala a  utišovala.  Dovolila ji poslat pozdrav mamince, ale až bude čas, smí se dozvědět o tomto obraze. Pak už jen ticho a šeptala bytost něco dušičce a ta se utišila.  Směla maminku provázet na cestách jako anděl a pomoci ji vyjít z bolesti, kterou prožije ze ztráty holčičky .

Pak už  přišla pro tělíčko maminky velká rána, tedy nejen pro ni, také tatínek, bráška, no prostě všichni kdo milovali holčičku byli moc smutní. Protože  rodinka byla dobře prověřená, věřila dušička, že to unesou, jen  pomáhala, když to šlo, stavila se ve snu za maminkou, nebo za tátou, brášku navštěvovala dost často. Pak ale přišel čas, kdy  maminka se z nejhorší bolesti dostala a  mohla se přiučit a také rozvíjet. Najednou ji dušička na netu dohodila  informace o  kurzu psychodiagnostické kresby  - aby maminka pochopila proč maluje kulaté obrázky, také pak  ji ukázala kurz Kamily Ženaté kurzu vnitřního dítěte , protože zraněné dítě v mamince bylo pořád hodně tvrdé a brzdilo ji. Nakonec bylo třeba aby maminka uvěřila a tak ji poslala dušička na  kurz  regresní terapie.

Maminka se už učí,  má hodně informací a opět je čas jít dál . Tak ji  pošle dušička na  kurz prezentačních dovedností. Tam konečně najde maminka odvahu a odhalí co umí či spíš se snaží prezentovat co umí. Jenže netuší jaká velká škola tím vším začíná.

Maminka bude pracovat s lidmi, ukáže jim cestu od velké bolesti přes kulaté obrázky a také automatickou kresbu  ke klidu a pohodě. Umí už lidi pozvolna  přivézt do klidu, kdy se k nim můžou přiblížit jiné duše, učí je plakat, dává jim volnost v emocích. Další cesta vedla do Brna na studium Arteterapie, které si musela zaplatit  ale byl to zdroj vědění a také poznání. Další  škola byly kurzy výroby svíček, mýdel……… A což teprve malování – začalo to nevině enkaustika – malování žehličkou, pak akryl a dnes i olejomalba………..

Pořád se ještě učím  hodně věcí se musím  naučit, třeba že vše musí být v rovnováze a už nemůžu rozdávat své znalosti zdarma, protože jsem za ně zaplatila. Vyvážila vědomosti, které dávám  zemským platidlem. I já musím  žít v rovnováze a když lidem dávám  své znalosti,  učím se  za ně přijímat peníze.

Pokud se ptáte co dušička v nebi? Kdo ví ? Možná se už chystá na zemi a  pokud bude maminka mít štěstí, stane se , že se zakouká do  očí a pozná dušičku, kterou měla 16 let tak blízko sebe. Nesmí však zapomenout, že to, co bylo, už se nevrátí. Dušička bude  v jiném těle v jiné rodině. Nesmím lpět na duších ani na našich bližních. Každý  jde na svět svobodně a nejlepší pro vývoj každé duše je  možnost svobodně se rozhodnout – byť i k odchodu z tohoto světa. Vždy je ještě další šance, která obsahuje velké zkoušky.   A nebo také menší, život je jako škola......

.  Rozdaná láska žije navěky. A láska je to nejkrásnější co na světě máme.